Skialpy jsou díky uzavřeným sjezdovkám hitem této zimy a pravděpodobně jste u nás nikdy nepotkali více skialpinistů než letos. Motivaci má každý jinou, ale protože se sám na skialpech pohybuji už nějakých patnáct let, chci vám je představit především jako výborný tréninkový prostředek pro běžce a zároveň jako zpestření zimní objemové přípravy. V článku vám mimo jiné ukážu typický trénink, poradím s výběrem skialpové výbavy a také přidám pár typů na nejlepší kopce u nás.
Já osobně dělím skialpinismus na dva směry – na ten tradiční, kdy se klidně celý den, často v rámci několikadenní túry, “na těžko” drápete na jeden kopec, abyste si následně vychutnali výhledy a především sjezd v panenském prašanu. Tím druhým je závodní či tréninková forma skialpinismu někdy také zvaný „speedtouring“, kde se počítá každý gram a jde vám hlavně o to “narubat” co nejvíc výškových metrů v co nejkratším čase. Často jako příprava na závody.
Oba směry se můžou prolínat a nikde není psáno, že na lehkých lyžích nemůžete podniknout několikadenní přechod. Většinou má však každá forma své pevné místo, a tak je dobré při pořízení skialpové výbavy na toto od začátku myslet a ujasnit si jak, kam a s kým budu na skialpy chodit nejčastěji. Je to vlastně podobné jako v létě, někdo chodí rád po horách s krosnou a je mu jedno, jak dlouho mu to bude trvat, jiný zase radši běhá s lehkou vestou a užívá si volnost a rychlost.
Začínal jsem s Kiliánem
Mně už je z podstaty bližší závodní forma skialpinismu. V roce 2006 mě k ní přivedl kamarád a dnes špičkový horolezec Radek Groh a já dostal šanci objíždět závody po celé Evropě, včetně dvou Mistrovství Evropy a Mistrovství světa. Tam jsem třeba poprvé potkal, a stál s ním na startovní čáře, současnou legendu trailrunningu Kiliana Jorneta, kterému v té době bylo osmnáct. Samozřejmě suverénně vítězil, kam přijel, ale to už je jiná pohádka a vyprávění třeba na příště…
Skialpy mě prostě hned od začátku chytly a dokázal jsem na nich strávit podstatnou část zimy. Sice jsem je bral stále jako doplněk k atletice, ale z vytrvalosti, síly a odolnosti nabyté z hor jsem dokázal už od jarních měsíců těžit jak na dráze, tak v terénu. To mi ukázalo, že trénovat na nich má smysl a postupem let jsme spolu s trenérkou přišli na to, jak tento do nedávna okrajový sport co nejvíc využít.
Sjezdovka je tvůj stadion
Základem je lehká výbava, jak už padlo v úvodu. Tréninkové vybavení může mít kolem dvou kilogramů na jednu nohu (lyže + boty + vázání), to ultra závodní ještě mnohem méně. Pokud máte vybavení těžší tak to nevadí, prostě budete chodit pomaleji a bude vám to víc dávat.
Nejčastěji trénuji na sjezdovkách, kterými opakovaně stoupám nahoru a vzápětí jezdím dolů. Jednou z mých nejoblíbenějších sjezdovek je Medvědín ve Špindlu, který má ideální sklon. Převýšení má rovných 500 metrů a když se člověk úplně nefláká, stihne to za dvě hodiny vyjít čtyřikrát. Dlouhých sjezdovek je však v Krkonoších dost, a tak rád střídám například Rokytnici, Janské Lázně nebo domácí kopec z Herlíkovic na Žalý, který je sice kratší, ale o to výživnější.
Na sjezdových tratích trávím 90 % času na skialpech. Jasně, pro někoho to je nuda, ale pro mě výborný trénink na sílu i na vytrvalost, ale také krásné zpestření monotónního tréninku. I když teď, když stojí lanovky, je to na prázdných sjezdovkách nová dimenze skialpinismu. Občas se jdu taky “za odměnu” projít s přítelkyní nebo zakončím trénink někde na chatě, třeba na Vrbatově boudě nebo na Dvoračkách a dám si tam něco dobrého k jídlu.
Skialpy mají také své kouzlo za tmy, a to zejména v našich horách. Zažít tiché a liduprázdné hřebeny Krkonoš se smrčky obalenými jak z mrazíka je něco. Doporučuji kvalitní čelovku, která se potom hodí zejména na sjezd. Já už několik let používám “dělo” od Silvy s ultimátní svítivostí, konkrétně model Silva Trail Speed. Večerní skialpy nebo svižný běh v terénu si bez ní po západu slunce už ani nedokážu představit.
Skialpová výbava
Upřímně, není to levná záležitost. Těžko se lze s novými věcmi dostat pod třicet tisíc, počítejte spíš ještě minimálně o deset tisíc více. Základní výbavu tvoří:
- Boty
- Lyže
- Vázání
- Stoupací pásy (alespoň 2 páry)
- Hole
Volitelně potom ještě skialpový batoh, helma a lavinové trio – lavinový vyhledávač (pípák), lopata a sonda, pokud se chystáte do míst, kde hrozí pád lavin.
Na druhou stranu, za silniční nebo horské kolo vydáte většinou podobnou částku a kolik se jich prodá… A věřte, pokud se budete o svou skialpovou výbavu správně starat, vydrží vám po mnoho zim.
Pokud o pořízení skialpové výbavy uvažujete, zde jsou moje tipy a doporučení:
- Základem jsou dobré boty, těm věnujte při výběru nejvíc pozornosti a investujte do nich největší část vašeho budgetu.
- Ověřené značky bot: Scarpa, Fischer, Dynafit, La Sportiva a hledejte speedtouringové modely s hmotností okolo tisíce gramů na jednu botu. Tady se opravdu každý gram počítá.
- Vázání si pořiďte TLT neboli “TECHové”, zapomeňte na rámové typy, od kterých se už naštěstí upouští (jsou těžké). Podrobnější informace o lehkém skialpovém vázání překračuje hranice tohoto článku, ale je to perfektně zpracované na stránkách Skitourguru (česky) pod tímto odkazem. https://skitourguru.com/clanek/346-techova-vazani-v-praxi-od-a-do-z-22-tipu-a-rad
- Lyží je na výběr poměrně velké množství a o žádných z nich by se nedalo tvrdit, že jsou špatné. Zase koukejte spíše na lehké modely pro speedtouring či „race“ než na široké (a těžší) freeridové lyže.
- Já chodím a závodím na českých lyžích z Krkonoš značky LUSTI ze Žacléře (model Tour Race) a nemůžu si je vynachválit. Stejné – pouze v růžové barvě, si letos pořídila i moje přítelkyně tak máme teď Lušťovky oba a jsme spokojení.
- Stoupací (tulení) pásy pro speedtouring jsou vhodnější ty bezpatkové. Pro závody je to potom prakticky nutnost. S bezpatkáči je mnohem snadnější manipulace a hodí se pro opakované výšlapy kopců. Patkáče vám na lyži vydrží klidně celý den, ale jsou těžké a pomalé.
- Mějte u sebe vždy minimálně dva páry pásů. Pokud se pod ně dostane sníh, přestanou dočasně lepit a můžete je tak rychle nahradit. Záložní pásy mějte vždy pod bundou (trikem, kombinézou) co nejblíž u těla v teple. Lépe potom znovu přilnou na skluznici.
- Nejlepší zkušenosti mám s tímto setem od Cooltexu. Obsahuje dva páry mírně odlišných bezpatkových pásů, které si doma podle návodu dotvoříte na míru vašim lyžím. Pásy se nebojte voskovat a to opatrně i žehličkou!
- Při pořízení batohu dbejte na to, aby na něj šly připevnit lyže. Bude se vám to hodit např. na závodech, ale i jinde.
- U holí jsou důležitá “biatlonová” poutka, ze kterých můžete v mžiku vyvlíknout ruce. To je potřeba právě při sundávání a nandávání pásů nebo když si chcete například něco vytáhnout z batohu.
Technika skialpového kroku
Za sebe doporučuji začít na sjezdovkách s přijatelným sklonem (modrá, maximálně červená) a několikrát si takovou sjezdovku vyjít. Nahoře samozřejmě sundat pásy, zacvaknout boty, lyže a rychle dolů. Uvidíte, že za poměrně krátkou dobu nastoupáte několik set (nebo i tisíc) metrů. U mírných svahů tolik neřešíte techniku, ale snažte se co nejvíc protáhnout krok a využít krátkého skluzu. Pohyb se trochu podobá klasice na běžkách. Pro tento typ tréninku se také hodí prudké zimní cesty nebo urolbované běžkařské tratě (prudší delší kopce).
Potom můžete zkusit zařadit prudší sjezdovky (červená a černá). Tam už to budete muset držet více na rukách, protože skluz je zde minimální. Při méně výhodném podkladu (např. zledovatělý povrch) stoupací pásy ztrácí schopnost vás na nich stoprocentně podržet a zapojení rukou je potom markantnější. I tak má ale tento trénink své přednosti a je zaměřen více “na sílu”.
Pokud už se pohybujete na skialpech déle, půjdete to nejspíš vyzkoušet také do volného terénu či prašanu. Sami zjistíte, jak náročné je prošlapávat stopu v hlubokém sněhu, a proto se střídáme, když nás jde více. Když je povrch nestabilní a zároveň prudký, musíte dělat tzv. zig-zag česky prostě “cikcaky”. Chodit ze strany na stranu vždy s ostrou obrátkou. Pokud si ale dokážete prošlapat pěknou stopu a kopec jdete opakovaně, jedná se o krásný typ tréninku, který je zároveň pro tělo hodně komplexní.
Obecně skialpový krok je pro běžce, zvlášť pro ty horské a terénní, výhodný v mnoha směrech. Za prvé celý pohyb je veden v přímé linii vpřed a díky holím nekřížíte svou vertikální osu těla. Za druhé posilujete dostatečně nohy, budujete sílu, a zároveň ale zapojujete i celý vršek s důrazem na ruce, i když ne třeba tolik jako na běžkách. V neposlední řadě můžete i na skialpech běžet, ale to je velice náročně a více než pár minut to vydrží opravdu jen pár borců nebo závodníci s extrémně lehkým vybavením.
Kam vyrazit
Jak už jsem psal výše, osobně mám projité prakticky celé Krkonoše a ty nejlepší kopce a sjezdovky, kde se dá výborně trénovat, najdete právě tady. Ve Špindlerově Mlýně, na Černé hoře z Janských Lázní nebo v Rokytnici nad Jizerou se dají v pohodě chodit úseky s převýšením přes 500 metrů. To pro začátek není špatné. A hlavně jsou první pod sněhem a skialpovat se zde dá obvykle až do poloviny dubna.
Samozřejmě dobrých kopců je u nás spoustu, od Klínovce v Krušných horách přes Dolní Moravu až po Javorový v Beskydech. Všude už narazíte na zkušené skialpinisty, často to jsou borci od Horské služby, pro které jsou skialpy denním chlebem. Tak se jich klidně zeptejte a oni vám už rádi poradí, jaké jsou v okolí možnosti.
A pak samozřejmě můžete zkusit zahraničí. Nám se letošní zimu povedlo s přítelkyní již dvakrát vyrazit do italského střediska Livigno, které je vyhlášené jak v létě, tak v zimě skvělými podmínkami (nejen) pro vrcholové sportovce, a to hlavně díky nadmořské výšce 1800 – 2800 m.n.m. Trénink zde má tak vyšší efekt, ale zase se to nesmí moc přehánět s intenzitou, především pak ze začátku. Pro ještě vyšší efekt potom obvykle bydlíme v Trepalle – jedné z nejvýše položených horských vesnic. A je to zde opravdu nádherné!
V Itálii panoval přes Vánoce poměrně tvrdý lockdown a lyžařská střediska nebyla pochopitelně v provozu. Celá oblast tak doslova patřila skialpinistům. Několik kilometrů sjezdovek bylo dokonce pravidelně upravovaných, takže pohybovat se celý den po luxusním manšestru byl pro nás také jedinečný zážitek.
Nicméně tímto jsem chtěl především napsat, že oblast Livigna se svými 115 kilometry sjezdovek všech obtížností je ideálním místem pro super trénink na skialpech. Krom toho se tu skvěle běhá i běžkuje. Zkrátka pro vytrvalostní sportovce a milovníky krásné zimy a slunné Itálie je to ideální místo od prosince až do jara.
Krásných skialpových oblastí je však v Alpách a v celé Evropě stovky a tímto jsem chtěl pouze ilustrovat, že vyjet ven a okořenit si trénink zkrátka stojí za to. Navíc vás to může po výkonnostní stránce také slušně nakopnout. Ostatně ať už skialpovat kdekoliv.
A na závěr varování
Buďte při svých krocích opatrní a vyvarujte se lavinovým katastrům. Pozor, to může být běžně i v Krkonoších a také na několika místech v Jeseníkách. Pokud se plánujete pohybovat mimo sjezdovky, vždy se informujte na lavinovou situaci na stránkách Horské služby a do potenciálně nebezpečných míst vstupujte zásadně jen s plně funkční lavinovou výbavou.
