Má pátá účast na Dolomitenmannovi, nejtěžším závodě extrémních štafet na světě, mi zrovna moc nechutnala, ale náš tým zabojoval skvěle a my mohli přecijenom slavit pódiové umístění! Jak probíhal letošní již 32. ročník toho legendárního závodu, na který se pravidelně scházejí nejlepší borci ze čtyř extrémních disciplín?
Závod startuje na náměstí v tyrolském městečku Lienz, na dostřel dolomitských štítů, odkud si vzal své jméno. Většina lidí zná Dolomity pouze na italské straně. Nutno ovšem podotknout, že ta rakouská má také co nabídnout. Dolomitenmann se pyšní jednou zajímavostí. Jedná se první sportovní událost sponzorovanou Red Bullem. Ten k závodu už neomyslitelně patří a hlavním partnerem vydržel až do současnosti.
Běh do vrchu, paragliding, horské kolo, divoká voda
Tyto naprosto rozdílné disciplíny, navíc každá v dosti extrémní podobě, tvoří již více než tři desetiletí celý závod. Za jeho zrodem stojí bývalý rakouský reprezentant v alpském lyžování Werner Grissmann, rodák z Lienzu. Nápad to byl geniální. Na startu bývá každý rok více než sto týmů a v době největší slávy na začátku tisíciletí bylo pravidelně na čekací listině dalších 100 – 250 týmů!
Závodí zde ryze mužské týmy, které se dělí do dvou kategorií. Na Profesionály a Amatéry. Pouze týmy Profesionálů bojují o celkové prize money. Na druhou stranu konkurence zde je obrovská a na startovní listině můžeme najít vždy několik bývalých i současných mistrů světa ve svých disciplínách. Obvykle bývá na startu dvacet až třicet profesionálních týmů, včetně několika českých.
Za Amatéry nesmí závodit závodníci, kteří zde loni ve své disciplíně skončili do dvacátého místa nebo jsou v nejlepší desítce aktuálního ročníku světového poháru své disciplíny. Pokud jste tedy moc dobří, stačí většinou rok vynechat a je z vás zase amatér. No, trochu divné a podle mého názoru už lehce překonané dělení, ale dejme tomu. Alespoň si pódium užije dvojnásobný počet týmů.
Na startu také tým českých legend
Letos startoval pouze jediný profesionální český tým pod názvem CCP Vienna Insurance Group. Jeho obsazení však bylo hvězdné. Naposledy se zde dali do dohromady hvězdy svých disciplín minulých let, kteří tu závodili už před více než dvaceti lety! A do počtu zde rozhodně nebyli ani teď.
Tuto štafetu rozbíhal náš nejlepší běžec do vrchu Robert Krupička (41 let), který tu běžeckou část dokonce při svém prvním startu v roce 2000 vyhrál. Letos na náhradní trati dobíhá na desátém místě, což je stále vynikající výsledek. Na padáku letěl zkušený pilot a všestranný sportovec Jan Škrabálek (49), který v minulosti absolvoval například závod Red Bull X-Alps.
Do roku 2014 byl finišmanem týmu biker, nyní mu náleží třetí úsek. Za tým legend jel Robert Novotný (45) alias Giovan. Dříve tu jezdil skvělé výsledky, ale potkat jste ho tu mohli i v minulých letech, kdy dělal podporu svým týmovým kolegům a především několikanásobným mistrům světa v MTB maratonu Kristianu Hynkovi a Albanu Lakatovi. Giovan dvakrát píchnul a dobrý výsledek vzal za své. O to tu ale tentokrát úplně nešlo…
VÍCE O ZÁVODĚ
Datum: 7. září (2019)
Místo: Lienz, ?? Rakousko
Disciplíny: běh do vrchu, paragliding, horské kolo, kajak na divoké vodě
Web závodu: www.dolomitenmann.com
Kapacita: 110 čtyřčlenných týmů
Závěrečný sjezd na divoké vodě jel legenda svého sportu sám o sobě a mnohonásobný mistr světa Kamil Mrůzek (42). Svou disciplínu na Dolomitenmannovi tu také dokázal jednou vyhrát a i letos předvedl, že stále patří k absolutní špičce, když zajel na kajaku osmý nejlepší čas.
Dříve se tu jako tým v různých obměnách dokázali několikrát dostat na bednu mezi Profesionály. V roce 2003 tu pod názvem Škoda Auto slavili vítězství. Já je jako malý kluk pravidelně sledoval v televizi a fandil jim. S Kamilem i se “Škrabkou” jsem byl během posledních let také několikrát v týmu a bylo to fajn. Letos to už sice klukům na celkový výsledek nevyšlo, ale i tak se tento tým legend rozloučil s Dolomitenmannem více než důstojně. Veliký respekt!
Poprvé za Techniku
Já jsem startoval na Dolomitenmannovi poprvé v roce 2013 a hned z toho bylo nádherné vítězství mezi Amatéry. Byl to jeden ze splněných snů a mou cestu, které k němu vedla, jsem podrobně popsal v tomto článku. Na Dolomiťákovi jsem dále startoval v letech 2015 (5. místo Amatéři), 2016 (11. místo Profi) a na jubilejním 30. ročníku v roce 2017 (12. místo Profi). V běžecké části jsem podával velice vyrovnané výkony kolem desátého místa a podle výše zmíněných pravidel jsem tak mohl startovat pouze za Profesionální týmy.
V roce 2018 jsem na přelomu srpna a září trénoval v Coloradu a Dolomitenmanna jsem tak loni nestihl. Po třech účastech v řadě mi to ani moc nevadilo a o to víc jsem se letos do Lienzu těšil. V zimě jsem si plácl se šéfem Rudou a jeho týmem ASS Technika Brno, který staví obvykle dva amatérské týmy. Všechno to jsou supr kluci a že by to mohlo fungovat jsme si potvrdili v červnu na Outdoortrophy, další extrémní štafetě, kde jsme společně vybojovali druhé místo!
Letos byla sestava určena následovně:
ASS Technika Brno Extreme e-Finance
Ondřej Fejfar (běh do vrchu)
Tomáš Matera (paragliding)
Ondřej Fojtík (horské kolo)
Pavel Srbecký (kajak)
ASS Technika Brno Extreme Abuelo
Andrej Paulen (běh do vrchu)
Aleš Vodseďálek (paragliding)
Milan Damek (horské kolo)
Jan Lásko (kajak)
My jsme byli ready, ale největší otazník visel na počasím. Předpověď na víkend nevěstila nic dobrého a nebylo vůbec jasné, zda paraglidisté poletí, případně do jaké podoby bude jejich disciplína upravena. Ani my běžci jsme neměli jistotu, zda poběžíme po klasické trati na Kuhbodentörl 2441 m.n.m. nebo pořadatelé zvolí alternativní trasu. Podle těchto úvah bylo jasné, že počasí nahoře nebude v každém případě nic moc. V pátek, tedy den před závodem, jsme šli spát s tím, že se vše rozhodne až ráno před startem.
Totální zmar
Ráno se dozvídám, že padáčkáři poletí z Moosalmu, tedy z protějšího kopce, kde mají obvykle mezipřistání. Nahoře jsou nelétatelné podmínky. Zbývá rozhodnout, co s běžcema. Hodinu před startem si na Facebooku přečtu, že běžíme na Hochstein 2057 m.n.m. Do původního cíle nemohl kvůli špatnému počasí doleťet vrtulník s našimi věcmi. Jak je tato trať přesně dlouhá a kudy se běží nemám tušení. Na statovní čáře se od Roberta dozvídám, že snad 11,5 kilometru s převýšením cca 1500 metrů. Trasu neznáme.
Tak aspoň trochu adrenalinu na začátek, říkám si. Leje jako z konve a přesně v deset zaznívá startovní výstřel. Zhruba po kilometru začínáme stoupat. Nejdřív po širokých cestách, potom po užších a po chvíli vbíháme na sjezdovku, po které jdeme přes tisíc výškových metrů, tedy většinu závodu. I když před startem nic nenaznačovalo, že by to dnes nešlo, od prvních metrů stoupání cítím paralýzu celého těla a postupně zpomaluji. Pokud je někde alespoň trochu běhavý úsek, snažím se dostat znovu do tempa. Nekonečná sjezdovka však moje snažení zazdí úplně. Ta mi dnes fakt nechutnala a předešlo mě na ní desítky lidí.
Foto Trailrun.cz
Tři kilometry před cílem na mě čeká přítelkyně Julie a hlásí mi, že už jsem skoro nahoře a že vršek už je běhavý. Jak rád ji vidím. Snažím se to ještě rozeběhnout a svou ukrutnou ztrátu stahovat. Dobíhám naprosto hotový, naštvaný sám na sebe a smutný, že jsem to zkazil celému týmu. Celkově finišuji na 55. místě a 32. mezi Amatéry. Horší začátek pro tým, který si věřil na vítězství, už snad ani být nemohl…
Parádní stíhací jízda!
Jenže kluci to ani omylem nezabalí. Naopak. Paraglidisté více běhají než létají. Nejprve musí po sjezdovce vyběhnout nahoru, odstartovat, po kilometru přistát, znovu vyběhnout nahoru, odstartovat a doletět do Lienzu na fotbalové hřiště na předávku. Jenže podmínky jsou dosti proměnlivé a během několika minut končí během prvního letu desítky padáčkářů v mladém lese. Tomáš Matera si počíná bravurně a bez komplikací, navíc ve skvělém čase, přistává na fotbalové ploše. Tomáš na padáku stáhl celkem sedmnáct míst a předává Ondrovi jako patnáctý!
Ondra Fojtík je borec, který tu už několikrát zajel na MTB velice slušný výsledek a i když mu to dle svých slov dnes tak dobře nejelo, zajel dnes opět skvělý standard. Náš tým posunul mezi Amatéry o dalších deset míst vpřed na pátý flek! Horské kolo je na Dolomitenmannovi nejdelší disciplína, která se jede kolem dvou hodin. Trať měří 27 kilometrů a má převýšení 1600 metrů prakticky na jednom kopci. V jeho horní pasáži musí cyklisté slézt z kola a dlouhé stovky metrů nést kolo borůvčím.
Teď už je to na Pavlu Srbeckém alias Srbovi, tradičnímu vodákovi Techniky Brno, který tu je asi potřinácté, a tak zná dokonale každou záludnost zdejší trati. Ztráta na třetí tým je poměrně výrazná a za normálních okolní těžko smazatelná. Stát se ale může cokoliv, v tom je také krása extrémních štafet. Netrpělivě Srba vyhlížíme na posledním kilometru trati, kde kajakáři pádlují proti proudu a projíždějí brankami. Od pohledu očistec a většina z nich už toho má plné zuby.
Srb přijíždí spolu s Honzou Láskem, kajakářem našeho druhého týmu, kterého nakonec předjíždí. Na třetího Slovince, který už má viditelné problémy, ztrácí zhruba jednu minutu. Běžíme s ním a řveme na něj. Nevíme jestli nás slyší, ale jede výborně! Kousek před výstupem z vody Slovince předjede a vytvoří si malý náskok. To už vypadá nadějně! Při závěrečné pětistovce v podobě běhu s kajakem od výlezu z vody až na náměstí už před sebe nikoho nepustí a my jsme o půl minuty třetí! Tenhle finiš stál fakt za to a budu si ho ještě dlouho pamatovat.
Konec dobrý, všechno dobré
Prožil jsem si zde sice jeden z nejhorších závodů v životě. Co čert nechtěl, zrovna to byl týmový závod, který jsem hned na začátku takhle pohnojil. Náš tým však ukázal charakter a vybojoval bednu i mému výkonu navzdory. Kluci díky. Já slibuji, že příště už se to nestane, protože k tomuto politování hodnému nedopatření dochází maximálně jednou za deset let.
Navíc náš druhý tým skončil po velice vyrovnaném výkonu na 5. místě a Technika Brno tak měla na pódiu, které je zde vždy pro pět nejlepších v kategorii, už pátým rokem oba dva týmy! Velké poděkování patří Rudimu, který dává týmy Techniky dohromady a především v týmu udržuje perfektní atmosféru a sportovního ducha.
Pusťte si video video z letošního Dolomitenmanna:
Za většinu fotek děkuji Jiřímu Chládkovi a jeho ženě, kteří s námi v Lienzu strávili celý závodní prodloužený víkend jako za zástupci týmového sponzora e-Finance a bravurně se zhostili funkce hlavních fotografů.
